… a všechny tři krásně nostalgické, jakkoliv současně pracovní. Tři nostalgie, v mnohém si tolik podobný. Tři nostalgie, které se v mé hlavě předbíhají v nároku na mou pozornost. Chvíli jsou to Synkopy 61, chvíli Progres 2, a pak je nakrátko vytlačí mí muzikantští kamarádi Tolek Muracki z Polska a Aljoša Kudrjavcev z Ruska… První … Read more

Tak nám z Vatikánského balkónu zase promluvil papež. Dělá tak každoročně a svět čeká, co mu vzkáže. Vzkaz Urbi et orbi… Pěkně mluvil papež, a tak se to pěkně poslouchalo. Slíbil, že se pomodlí, aby byl v Sýrii mír. Pěkné, moc pěkné – ale nějak mě to neuspokojilo. Čekal jsem, že třeba milá církev římsko-katolická, … Read more

Bylo sedm ráno, nebo snad ještě dřív. Byl slunný den a já jsem v odrané džínsový bundě a děravých džínách stál v Široký ulici v Praze,  před bytem dramaturga opery Národního divadla, spisovatele a spolužáka Jaroslava Ježka –  dra. Václava Holzknechta.  Byl jsem po hodně prohýřené noci a proto nadstandartně odvážný. V ranních hodinách jsme … Read more

Psal se rok 1969 a přibývalo hudebních klubů, které čerstvé husákovské vedení země zakazovalo. Zatím se ještě za bigbítem dalo jezdit po okolních vesnicích, kde ještě fungovaly taneční zápavy, na kterých hrály kapely. A tak jsme jezdili po lontech. Jednou na podzim jsme se s Bodlákem ocitli na jedný taneční zábavě v  Sokolnicích u Brna. … Read more

Po krátké pražské anabázi sólového hraní, samotného bydlení a osamoceného žití, jsem zjistil, že sice je Praha krásná a plná památných hospůdek s rodilými básníky, historických pivnic s ‚máničkama‘ a dávných vináren se spisovateli, malíři a jinak postiženými opilci, že ale Voskovcův kloubouk mám pověšenej na věšáku v Brně. A pak – můj kamarád a … Read more

Tak jsem dopsal knihu o Frantovi Kocourkovi. Místo původně uvažovaných zhruba dvou set stran půjde do tisku stran asi 360. Bylo to veliké dobrodružství, poznávat dávného kamaráda, o kterém dodnes koluje tolik historek, že už málokdo rozliší, co je pravda a co mystifikace  

Bylo mi čtrnáct a nějaký čas před Vánocemi jsem utekl ze školy, abych unikl písemce z matiky… schoval jsem se do kina Jalta na dopolední promítání, jak jsem se domníval podle názvu  filmu – na nějakou budovatelskou blbost, na kterou nikdo nepůjde a tudíž mě tam nikdo nebude hledat. Film se jmenoval Perný den a … Read more

Je tomu bezmála čtvrt století, co jsem se pokoušel svým dětem vyprávět pohádky. Klasické pohádky jsem pletl a motal a děti mě opravovaly.  Tak jsem si začal vymýšlet svoje vlastní pohádkové příběhy, které by moji miláčci neznali, a tudíž mě nemohli kárat. Jenže ouha! Ani ty jsem si nepamatoval, děti mě zase opravovaly a smály … Read more

Předposlední den tohoto roku to bude přesně sedmadvacet let, co jsem byl v zasněžené chatičce v moskevském Peredělkinu za Bulatem Okudžavou porvé.        V dalších letech jsme se potkali několikrát, uspořádal jsem mu v brněnském Divadle na provázku a v pražském Divadle Komedie první a poslední české koncerty, natočil jsem s ním film… Okudžavovská témata … Read more

Někdy v dobách reálného socializmu (nikoliv komunismu – ten u nás nikdy nenastal), snad na přelomu 70. a 80. let jsem byl svědkem malého zázraku. Byl to čas velké nenávisti ke všemu bolševickému a hlavně sovětskému. Jakkoliv jazyk není vinen, ten ruský jsme nemohli ani slyšet.  Byla to řeč okupantů. Surových tupých okupantů, díky nimž … Read more