2020 | 05 | 06
Tak nám z Vatikánského balkónu zase promluvil papež. Dělá tak každoročně a svět čeká, co mu vzkáže. Vzkaz Urbi et orbi… Pěkně mluvil papež, a tak se to pěkně poslouchalo. Slíbil, že se pomodlí, aby byl v Sýrii mír. Pěkné, moc pěkné – ale nějak mě to neuspokojilo. Čekal jsem, že třeba milá církev římsko-katolická, v jejíchž nekontrolovatelných bankách, je ukryto peněz, o kterých se nikomu nesní, která je nejvěším vlastníkem pozemků na zeměkouli a která má v popisu práce pomáhat bližním – že tahle církev v den svého největšího svátku pošle potřebným a válkou trpícím dětem třeba aspoň léky, jídlo, vodu… Nic takového, povzbudivé slovo musí stačit. A i tím hlava církve vlastně šetřila, protože se věřícím světa nedostalo ani jediné rady, jak se chovat k válkou trpícím… jak jim pomoci… Dostalo se jim slova. A slovo je Bůh…
Připomíná mi to jednu pasáž z Haškovy povídky ze starého mocnářství – jak vařili polévku chudým dětem… přečtěte si Haška, připadá mi to užitečnější… aspoň se zasmějete.
